Pohanka

V dnešní době spíše alternativní a zdravá pseudoobilnina, která však dříve běžně patřila do běžného jídelníčku. Jako rostlina bývá využívaná v léčitelství - podporuje kardiovaskulární systém.

Pohanka obecná je rostlina, která se řadí mezi pseudoobiloviny - to znamená, že se používají podobně jako obilniny, jejich semena také obsahují škrob, ale svou podstatou mezi obiloviny nepatří. Pohanka pochází z oblasti Číny, odkud se rozšířila i do Evropy. Její název odkazuje k pohanským nájezdníkům - tatarům a saracénům, kteří její semínka přitáhli do Evropy. Pohanka byla v minulosti poměrně oblíbená, ale postupně začala být vytlačovaná obilninami. Teprve v 21. století o ni opět začal být zájem, protože je zdravá, vhodná pro dietu a také pro pěstování v ekologickém zemědělství.

Pohanka obecná je jednoletá rostlinka, která dorůstá výšky až 80 cm. Její dutá lodyha nese srdčité listy. Pohanka vykvétá kvítky uspořádanými ve tvaru hroznu v bílé, růžové nebo červené barvě. Kvete hojně v červenci a srpnu. Jejím plodem jsou trojboké nažky, které obsahují semínka. Právě ta jsou velmi podobná obilovinám. Rostlina není náročná na pěstování, ale vadí jí jarní mrazy, proto se vysévá až v květnu.

Pohanka je velmi bohatá na flavonoidy, obsahuje vysoké množství bílkovin, esenciálních kyselin, vlákniny a škrobu. Semínka vás ohromé množstvím minerálů a vitamínů - obsahují draslík, vápník, fosfor, zinek, mangan, měď, selen a vitamíny skupiny B. Všechny celiaky potěší fakt, že pohanka neobsahuje lepek a je vhodná pro bezlepkovou stravu.

Využití pohanky je široké. Jedná se o rostlinu medonosnou, kterou milují včely. Může sloužit také jako vítané krmivo pro hospodářská zvířata. Využívá se také pro zlepšení stavu půdy a obnovení úrodnosti. Hlavní využití je pak v lidském jídelníčku. Její nažky se zpracovávají na krupici, mouku nebo kroupy. Z květu i natě se vaří odvar, mladá nať se také využívá jako bylinka do polévek.

Pohanka podporuje normální činnost kardiovaskulárního systému.